Holly - Život v dětském domově 1.

16. září 2014 v 16:49 | CarolinLily |  FANFICTION ,,Holly"
Tato povídka je zase část celé knížky bohužel mi nějak nejde najít čas a dostat celý příběh na papír a do počítače. Jinak celý příběh exisuje jen v mé hlavě a napsané jsou části. :) hezké čtení. CarolinLily


Podívala jsem se z okna. Ze svého pokoje jsem měla výhled přímo na ulici. Je už večer, ale venku ještě běhalo několik dětí z dětského domova, kde žiji již od dob, kdy jsem byla malá. Nikdo neví, kdo jsou moji rodiče. Našli mě v jednom zničeném domě, když mi byl asi rok. Díky tomu ani nikdo neví, kdy mám narozeniny. Kdysi vychovatelky v našem sirotčinci rozhodly, že je budou slavit v den, kdy mě nalezli. Takže moje narozeniny se slaví v den, kdy je Halloween. Oslava tady v sirotčinci není nic moc, ale vychovatelky se snaží, aby to tady alespoň nějak připomínalo rodinu. Upeče se jednoduchý dort, na kterém je vždy jen jedna svíčka, protože nikdy není dostatek svíček, aby se každému dítěti na narozeniny dávalo tolik svíček, kolik je mu let.
Loni v říjnu jsem oslavila jedenácté narozeniny a jako každý rok jsem si přála jednu jedinou věc: odejít odsud. Neměla jsem život tady ráda. Nedokázala jsem se tu s ostatními moc skamarádit, většina si myslela, že jsem divná.
Když mi bylo šest let, tak jsem se trochu nepohodla s jednou holkou. Jmenovala se Valrie. Byla o tři roky starší než já. Už od začátky jsme si nepadly do oka. Nikdy jsme se spolu moc nebavili. Do té doby jsem se tu s každým kamarádila a nejspíš právě kvůli tomu mě Valerie neměla ráda. Soupeřily jsme o jejich pozornost, předháněly jsme se, kdo z nás je oblíbenější. Bylo to dětinské, ale bylo nám teprve šest let. Postupně jsme si začaly dělat naschvály. Nejdřív to nebylo nic zvláštního, schovávaly jsme si navzájem věci a podobně.
Jednou jsem to ale přehnala. Podařilo se mi potají vyslechnou rozhovor vychovatelek o ní. Byla odebrána matce, která byla alkoholička. Původně jsem si to chtěla nechat pro sebe, ale nevydržela jsem to a pověděla jsem to svojí nejlepší kamarádce Annie. Slíbila mi, že si to nechá pro sebe, ale bohužel nenechala.
Seděla jsem v klubovně a hrála jsem s ostatníma karty, když přiběhla do klubovny Valerie. V klubovně byla zrovna většina dětí z domova a dívala se na starou televizi. Když vešla Valerie, všichni se na ni podívali. Měla rudé tváře a v očích slzy. Přelétla očima po místnosti a našla mě. Několika kroky přešla ke mně. Nevěděla jsem vůbec, co se jí stalo, a proto jsem byla překvapená, když vymrštila ruku a vlepila mi facku.Zmateně jsem se na ní podívala a třela si přitom tvář.
"Šílíš? Co to do tebe vjelo?"
"Musíš se ptát? Copak nejsi spokojená? Musela si všem rozhlásit, že moje máma je opilec?" křičela na mě. Napřed jsem to nechápala, ale pak jsem se podívala na Annie, která se na mě dívala omluvným pohledem. V tu chvíli mi došlo, co se stalo. Podívala jsem se na Valerii.
"Řekla jsem to jenom Annie a nikomu dalšímu." bránila jsem se.
"Nelži! Vždyť, tohle si přesně chtěla. Aby tě všichni ostatní brali jako tu báječnou, zábavnou, dokonalou Holly, která je všemi oblíbená a s každým kamarádí. Bála ses, že by mohli mít radši mě a proto si se snažila najít na mě nějakou chybu. Tak se ti to povedlo. Můžeš si gratulovat."
"Tohle, ale vůbec nechci. Nesnažila jsem se najít nějakou tvoji chybu. Jenom jsem náhodou včera večer slyšela, jak se o tobě vychovatelky baví."
"Lžeš! A abys věděla, tak mě nevadí, že je moje máma v jednom kuse opilá. Alespoň mám nějaké rodiče i když nejsou dokonalí. To ale ty říct nemůžeš, co? Nikdo o tobě nic neví. Kdo ví, co jsi vůbec zač. Nemáš ani svoje vlastní příjmení, úřady ti přidělili, že budeš Beckerová. Já nějakou rodinu mám ale ty nemáš nikoho." Věděla jsem, že má pravdu a to mě štvalo už od doby, co pamatuji. Záviděla jsem ostatním, když je přišel někdo navštívit.
Když to teď Valerie říkala, projel mnou vztek. Nesnášela jsem ji za to, co říkala. Rozmáchla jsem se rukou a chystala jsem se jí praštit. Valerie věděla, co zkouším a nechala mě. Ona byla starší a v případě rvačky nade mnou snadno vyhraje. Pokusila jsem se ji uhodit, ale ona moji ruku chytila ještě dřív, než jsem se jí stihla dotknout. Byla jsem frustrovaná, že jsem ji nemohla ublížit za to, co řekla. Vítězně se na mě ušklíbla. Pokusila jsem se vymanit ruku z jejího sevření, ale držela mi ji pevně. Druhou rukou jsem se rozmáchla, ale opět se mi vyhnula.
Nemyslela jsem na nic jiného, než na to, jak bych ji mohla ublížit. Představila jsem si, co by se stalo, kdybych měla velkou sílu. Odhodila bych ji dozadu, až by narazila do knihovny. Viděla jsem ve svých představách, jak leží mezi rozbitými kusy knihovny a zmateně kouká, co se děje.
Na těle jsem ucítila chlad a naskočila mi husí kůže. Začala jsem se třást, ale nic z toho jsem nevnímala. Myslela jsem jenom na to, jak Valerie letí dozadu a naráží do knihovny. Najednou se to stalo skutečností.
Aniž bych ji nějak odhodila, strčila do ní nebo udělala jakýkoliv jiný pohyb, ona odletěla dozadu. Bylo to jako kdyby jí někdo neviditelný odhodil. Narazila zády do knihovny a ta se pod tlakem nárazu začala bortit. Valerie spadla na zem a vedle ní dopadaly kusy rozbité knihovny.
Všechno to bylo jako ve zpomaleném filmu. Neslyšela jsem nic, ani reklamu v televizi a ani hluk kolem. Stála jsem tam jako solný sloup a nevnímala jsem, jak ostatní pospíchají k Valerii, která ležela zničená na zemi. Jenom jsem koukala nepřítomně před sebe i ve chvíli, kdy přiběhli do místnosti vychovatelky.
Začala jsem vnímat teprve, až když mi Annie položila ruku na rameno. Jako jediná se nevěnovala Valerii a všímala si mě. Donutila mě abych se posadila.
Nikdo tenkrát nedokázal vysvětlit, co se stalo. Neměla jsem takovou sílu, abych dokázala Valerii odhodit. Valerie z toho vyvázla akorát se zlomenou rukou a lehkým otřesem mozku. Od té události se mi raději vyhýbala, stejně jako ostatní. Mysleli si, že jsem divná. Možná se mě i někteří báli. Když mi bylo devět, Annie zaslechla, jak se o mě baví dva malí čtyřletí kluci. Podle Annie, říkali něco o tom, že dokážu hýbat věcmi, aniž bych se jich dotkla, být neviditelná, létat, mám nadpřirozený sluch a zrak. Všechno to jsou výmysly, nikdy se mi nepodařilo znovu někým nebo něčím pohnout, ačkoliv jsme to s Annie zkoušeli.
Byla tu jedna věc, která byla zvláštní a o které jsem Annie neřekla. Opakovaně se mi zdálo o jednom klukovi. Byl asi tak stejně starý jako já. Měl stejně jako já zelené oči, ale na rozdíl ode mě měl černé krátké střapaté vlasy, zatímco já mám rudé dlouhé vlasy. Také měl na očích kulaté brýle, které byly poslepované izolepou.
Občas se i v mých snech objevil malý, tlustý, světlovlasý kluk, který byl asi tak ve stejném věku jako my, zhruba čtyřicetiletý, vysoký, tělnatý chlap s dlouhým knírem a vysoká, hubená, tmavovlasá, zhruba třicetiletá žena s dlouhým krkem. Byli to většinou takové krátké obrazy, jako třeba černovlasý kluk utíkající před tím tlustým. Ve všech těch snech mi ten černovlasý kluk připadal osamocený.
Tenhle sen se mi zdál i včerejší noc a pravděpodobně se mi bude zdát dnes také. Od té doby, co odešla Annie, se mi o tom klukovi zdá několikrát týdně. Annie se mnou spala ve stejném pokoji už od tří let, dokud ji před rokem neadoptoval jeden mladý pár. S Annie se sice potkáváme ve škole a často k ní chodím na návštěvu, ale už to není takové, jako když spala na vedlejší posteli.
Nedávno, když jsem byla dole zaslechla jsem z kuchyně rozhovr. Byli to dospělí kteří se bavili s jednou vychovatelkou v kuchyni. ,,Profesore, ale to nemůžete, ne nemůže tu zůstat!" Řekla rozčileně a smutně žena. Ten hlas, už jsem slyšela předtím, několikrát tu byla. ,,Uklidni se Caroline, sem patří byla nalezena patří sem do sirotčince." Řekl jí na to klidně starší muž. ,,Ale vy to nechápete j to moje dcera." Namítla Žena. ,,Ty jsi nikdy dceru neměla." Zamítnul starý muž. V té chvíli žena vyběhla z kuchně. Byla ke mě zády, neviděla jsem jí do obličeje. Měla dlouhé zrzavé vlasy do pasu spíše barvy krve jako já. Na sobě měla dlouhé smaragdové šaty a ve vlasech stejně smaradový skřipec posázený kamínky. Vyběhla ven z hlavních dveří někam pryč.
Často jsem teď sedávala u okna a dívala se ven. Někdy jsem si tady četla knížku. Nerada chodím dolů do klubovny, kde jsou většinou ostatní. Pravda je, že mám jenom jedinou kamarádku a tou je Annie. S nikým jiným jsem se nikdy neskamarádila, hlavně kvůli tomu, co se o mě začalo říkat.
Právě jsou letní prázdniny, takže škola není. Většinu času trávím u Annie doma. Její nový rodiče jsou milí lidé, ale nechci jim tam moc překážet. Annie je má ráda, ale jsou spolu teprve rok a já jim nechci překážet. Když je škola, tak je to jiné, to se s Annie vídám ve škole a není na tom nic divného, ale teď, když jsou prázdniny, by bylo divné, kdybych tam u nich byla od rána do večera každý den. Tohle jsou moje první prázdniny, kdy bydlíme s Annie někde jinde a já mám příliš volného času, takže se většinou nudím.
Často chodím do knihovny a půjčuji si tam knížky, protože tak se alespoň nějak můžu zabavit. Bohužel, všechny knížky, které jsem si půjčila, už mám přečtené, takže dnes nemám, co dělat. Snažím se proto zabavit koukáním z okna.
Je 31. července, přesně polovina prázdnin. Většina lidí odjela na prázdniny. Vychovatelky pro nás připravily týdenní výlet pod stan na venkov. Odjet jsme měli za týden. Znamenalo to pro mě, že budu celý týden chodit s ostatními po kopcích a všichni mě budou ignorovat.
Podívala jsem se nahoru na nebe. Dnes celý den pršelo a teď na chvíli přestalo. Některé děti z domova toho využili a vyběhli ven, aby si užili trochu čerstvého vzduchu. Blížící se mraky ale neznamenaly nic dobrého. Podle toho, co jsem zaslechla, když se spolu vychovatelky bavily, se blížila bouře. Venku proto nebylo moc lidí, všichni se pospíchali schovat, dřív než se rozprší. Dole se otevřely dveře a ven vyšla vychovatelka. Neslyšela jsem přes okno, co říkala, ale pravděpodobně je hnala dovnitř, protože děti z domova šly dovnitř.
Podívala jsem na starého budíka, který ležel na mém nočním stolku. Za chvíli měla být večeře. Chystala jsem se sejít dolů, když jsem si dole něčeho všimla. Venku ulicí právě procházel někdo, kdo upoutal mou pozornost. Na člověka byl až příliš vysoký a mohutný. Vypadal jako obr. Měl dlouhou, ježatou hřívu hustých vlasů a štětinaté vousy. Procházel ulicí a nevšímal si, když se několik lidí za ním otočilo. Nešel sám, kus před ním šla žena ta kterou jsem tu několikrát zahlédla a vyslechla i rozhovor.
Žena mířila přímo k domovu teď byla kousek za obrem. Předpokládala jsem, že jenom projde kolem našeho domova a půjde dál, ale on vyšel po schodech nahoru a zaklepal na dveře. Mohl normálně zazvonit, ale z nějakého důvodu zaklepal. Kdybych klepala já na dveře, nikdo by to stejně neslyšel, hlavně kvůli hluku, který vycházel z klubovny. Když ale zaklepal tenhle obr, slyšela jsem to až já tady nahoře ve druhém patře.
Zvědavost mě donutila, abych odešla od okna a vyšla ven na chodbu. Sešla jsem o jedno patro níž a zastavila se u schodů. Posadila jsem se na schodech a snažila se něco zaslechnout. Slyšela jsem vychovatelku, jak otevřela dveře. Podle několika hlasitých kroků jsem poznala, že obr vešel dovnitř. Bohužel se mi nedařilo zaslechnout něco z jejich rozhovoru, protože vychovatelka s ním odešla do kanceláře a tak jsem neměla šanci něco slyšet. Viděla jsem jak se žena jménem Caroline ještě ohlédla ke schodům. Její jméno jsem věděla z nedávného rozhovoru v kuchyni, kdy ji tak oslovit ten starý muž.
Opřela jsem hlavu o zeď a trošku jsem se zasnila. Představovala jsem si, že přišel za mnou, aby mi oznámil, že se nalezli moji rodiče. Představovala jsem si, že moje maminka je nějaká velmi důležitá a známá osobnost a společně s tatínkem mě museli dočasně někde schovat, protože mi hrozilo nebezpečí. Nechali mě proto v jednom domě a zařídili, aby mě tam někdo našel. Ve skutečnosti jsem jim ale celé ty roky chyběla. Přemýšlela jsem nad tou ženou, nejspíš to byla maminka nějakého dítěte z domova.
Po tváři mi stekla slza. Otřela jsem si ji rukávem svetru. Vzpomněla jsem si, jak závidím těm, za kterými sem někdo chodí a navštěvuje je. Poslední rok mě chodila navštěvovat jenom Annie. Přála bych si, aby za mnou alespoň jednou přišel někdo jiný než ona.
Za sebou jsem zaslechla, jak zavrzal schod. Prudce jsem se otočila. O několik schodů výš stál Sam Johnson, čtrnáctiletý blonďák, po kterém šílely všechny holky v domě ve věku jedenácti až čtrnácti let. Alexovi na nich nezáleželo, záleželo mu pouze na fotbale. Ve škole hrál fotbal za mladší družstvo, většinou hráli proti jiným školám v okolí.
Promnula jsem si oči, snažila jsem se, aby nebylo poznat, že jsem brečela. Rychle jsem vstala a prošla jsem rychle kolem něj nahoru do svého pokoje. Nevím, jestli poznal, že jsem brečela, ale ohlédl se za mnou. Možná mi něco řekl, ale nevnímala jsem nic a neslyšela jsem nic.
Zavřela jsem se ve svém pokoji. Nemáme od dveří klíče, proto jsem vzala židli a dala jí pod kliku. Nechápu proč jsem to udělala, když nikdo by se ke mně nesnažil dostat. Lehla jsem si na postel a zabořila hlavu do polštáře. Brečela jsem a moje slzy padaly na polštář.
Myslela jsem jenom na to, jak strašně mi teď chybí rodiče, rodina, kterou nemám. Byla bych ráda i za to, kdybych měla jenom nějakého hodně vzdáleného příbuzného. Kdokoliv kdo by mě přišel navštívit.
Najednou někdo zaklepal na dveře. Posadila jsem se na posteli. Ani jsem neslyšela kroky, jak někdo šel po chodbě. Otřela jsem si slzy a přešla ke dveřím. Dala jsem židli na stranu a otevřela dveře. Přede dveřmi stála vychovatelka, která se na mě usmála.
"Máš tady návštěvu."

Další díl příště. :o) CarolinLily
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 20. září 2014 v 15:15 | Reagovat

wow máš nádhernej styl psaní... moc se mi to líbí.... jen tak dál holka... fakt krása

2 NikaV NikaV | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 20:41 | Reagovat

[1]: Díky, ale pokud chceš, tak si to přečti v originále na mém blogu. Sice tam mám chyby, ale aspoň se tam tahle "Holly" jmenuje Kate, což je její skutečné jméno, které jsem jí dala já, pravá autorka tohoto textu.

P.S. Ano, autorka tohoto blogu mi ukradla mojí povídku a pouze přejmenovala hlavní postavu.

3 CarolinLily CarolinLily | Web | 27. ledna 2015 v 12:29 | Reagovat

[2]:

Nevím kdo jsi, nejdřív se prosím představ. Tenhle blog už existuje opravdu dlouho. A já tyto povídky sama píšu, takže klid prosím. Ještě otázka. Jak jsi sem zabloudila?
Ale záhada je asi rozluštěna. Moje sestřenice je děsná žárlivka, tak možná zabloudila k tobě. Měla jsem kdysi blog, ale byl nám zablokován počítač z důvodu, že už byl moc starý a nefungoval internet.

Tak si to vylož jak chceš.
CarolinLily

4 NikaV NikaV | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 20:59 | Reagovat

[3]: Jsem NikaV, pravá autorka povídky, to ti musí stačit, protože křestní jméno a příjmení vědět nepotřebuješ. A jakže dlouho tenhle blog existuje, když první kapitola MOJÍ povídky se tady objevila před necelým půl rokem? A věř mi, že když si k cizí povídce tu a tam připíšeš nějakou větu a změníš jména, tak to z ní nedělá tvojí povídku. Jediné, co je tvoje, je ta tvoje 2. verze Holly. Něco tak krátkého a bez přímé řeči na novém řádku bych já opravdu nenapsala.
Momentálně si to vykládám tak, že jsi mi ty nebo tvoje sestřenice, kamarádka, nebo bůh ví, kdo je autorem tohoto blogu, prostě jste mi ukradly moji povídku. A začínám se obávat toho tvého starého blogu, jestli tam nebyla ukradená celá moje povídka (respektive to, co bylo tou dobou už napsané).

5 CarolinLily CarolinLily | Web | 28. ledna 2015 v 11:18 | Reagovat

[4]:
Fajn dobře, sice z tvého psaného textu nejde moc dobře porozumět pro koho to je. A asi vůbec nic nečteš, přímá řeč nemá být na novém řádku, možná že to někteří admini blogů vyžadují, ale pokud sis všimla v českém jazyce nebo i v normálních knížkách NENÍ tam přímá řeč na novém řádku. A ano k mému starému blogu, bylo tam asi tak přes 50 kapitol. Je už tomu déle, že. Nevím koho myslíš tou sestřenkou nebo kamarádkou, ale to je vedlejší. Já nic nekradu, takže klid.
CarolinLily

6 NikaV NikaV | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 16:17 | Reagovat

[5]: Mám pocit, že jsi nikdy žádnou knížku neotevřela, protože tohle je v každé knížce. Nevyžadují to jenom admini blogů. Píšou či psali tak všichni spisovatelé, např: Tolkien, Rowlingová, Christopher Paolini, Dickens, Doyle... Prostě všichni. Akorát na internetu v některých povídkách vídám poslední dobou přímou řeč v rozhovorech v jednom odstavci. Novým trendem je asi ignorování už zajetých pravidel psaní. Ale věř mi, že ne všechny trendy se musí dodržovat. Dokonce i v My Immortal, nejhorší fanfiction na světě, autorka tohle pravidlo dodržela . A to přes 50 kapitol by i docela sedělo, zhruba tolik jsem jich napsala já. Vzhledem k tomu, jak mi teď trvá napsat další kapitolu by to i odpovídalo tou déle.
A čistě pro tvoji informaci rozbití počítače nijak neovlivní tvůj blog. Ten bude fungovat dál.
Ohledně sestřenky a kamarádky jsem poněkud zmatená, protože z tvého účtu napsal někdo na mém blogu komentář s narážkou na tenhle blog. A po tom ty jsi tady před chvílí naznačila, že tvoje sestřenka mě přivedla k tvému blogu. Takže vážně nevím, kdo přesně napsal ten komentář, jestli ty, tvoje kamarádka nebo sestřenka.
A kradeš. Moje Kate byla zveřejněna poprvé 29.2.2012 na stránkách http://fanfiction.potterharry.net/ Později v květnu toho roku jsem si založila blog, na kterém Kate uveřejňuji.

7 CarolinLily CarolinLily | Web | 28. ledna 2015 v 18:26 | Reagovat

Takže speciálně kvůli tobě jsem se natáhla k hromadě knih u své postele. Hned na vrchu leží Narnie... tak se podíváme. Dobře tak 220 strana řádek začíná: Řekl klidně: ,,Můj synu, ihned přestaň kopat tohoto ctihodného......,, Věta je dlouhá a začíná tedy na řádku nad, ale slovo "klidně" je na řádku kde je přímá řeč.  a nebo z knihy Eragon strana 60: Brom se zasmál. " Nepocházíme z této země o nic víc než elfové." Věta "Brom se zasmál." je taky na řádku s přímou řečí, která je za větou. Něco k tvému chování, kolik že ti je? 18? Nebo nějak tak? Neměla by jsi se v tomhle věku chovat jinak? Trochu víc dospěle a né jako malá 4 letá holčička, které sebrali její hračku? Jo fajn moje sestřenice bydlí ve stejném domě a máme společný počítač. Vadí? Tvoje věc. To že jsem se neodhlásila z blogu neznamená, že na tom počítači právě teď pracuju.
Obviňuješ mě jako malá holka v první třídě.
CarolinLily

8 NikaV NikaV | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 19:18 | Reagovat

Dobře, ohledně té přímé řeči jsem se nepřesně vyjádřila. Myslela jsem tím novou řeč postavy. Takže je v pořádku napsat:

Nově příchozí přejel pohledem místnost a zastavil se pohledem až u jedné osoby, kterou oslovil. "Claire."
Jakmile Claire zaslechla své jméno, tak se podívala směrem k nově příchozímu. "Miku, co tady děláš?"

Tohle je v pořádku napsat, ale není v pořádku napsat tohle:

"Claire." oslovil ji. "Miku, co tady děláš?" "Přišel jsem za tebou, potřebuju tvojí pomoc."

Doufám, že už chápeš ten rozdíl. Přímá řeč má být na novém řádku, ale ne přímo na začátku. V podstatě platí, že jeden odstavec se rovná řeči jedné postavy.
A věř mi, že každého člověka jakéhokoliv věku naštve, když mu někdo krade jeho práci, na které dělá už pár let. Ale kdyby ses chovala rozumně, tak by to nebyl takový problém. Kdyby jsi mi napřed napsala a požádala mě o povolení poupravit mojí povídku a vytvořit si z ní svojí povídku, tak bych ti to možná povolila. Měla bych akorát podmínku, aby jsi někde na začátku uvedla viditelně, že se jedná o předělávku mého díla a u toho by byl odkaz ke mně. A taky by jsi musela správně psát tu přímou řeč. Byla by to taková fanfiction na fanfiction. Zajímalo by mě, jak by sis příběhově poradila s tím, až se ti tvůj příběh bude místy křížit s mým.
A je mi jedno, jak to máte doma a s kým sdílíš počítač. Pouze uvádím, že je to matoucí.

9 CaroinLily CaroinLily | 28. ledna 2015 v 21:15 | Reagovat

No fanfiction na fanfiction. Mám návrh pro mírové řešení... A řeknu ti jak tohle vzniklo.
Carolinlily

10 NikaV NikaV | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 7:09 | Reagovat

[9]: Tak začni s tím svým návrhem i s tím, jak to vzniklo.

11 CaroinLily CaroinLily | 29. ledna 2015 v 11:38 | Reagovat

[10]: dobře. Tak já napíšu že je to tzv.: fanfiction na fanfiction. A dám sem odkaz + tvoji přezdívku. Ty jsi psala tak před kolika... 2-3 lety. A pak jsi přestala. Mě se tvoje povídka líbila jenže já prostě, když čtu nějaké fanfiction na HP tak to nečtu tak jak to je. A pak jsi tam měla napsané že bys moc ráda dopsala povídku Kate ale že nemáš čas. V té době jsem to pochopila jako kdyby jsi napsala: Tahle povídka se mi povedla, ale už na ni nemám čas a nebudu psát dál. Můžete si hledat "inspiraci." Já takhle "blbě" čtu pořád. A tak jsem to takhle napsala no.
Napiš co si myslíš. Návrhy a nápady se přijímají. A promiň že jsem na tebe byla taková hnusná. Ty jsi zaůtočila hodně prudce a já se ti to snažila vrátit.
CarolinLily

12 NikaV NikaV | E-mail | Web | 29. ledna 2015 v 19:29 | Reagovat

[11]: Tohle už nepůjde. Na tuhle možnost už je pozdě.
Povídku jsem před těmi třemi lety pouze začala psát, poslední kapitola byla přidána někdy na podzim. A Kate jednou dopíšu, nejspíš mi to bude trvat asi tak deset let, ale jedno ji dopíšu, i kdyby to mělo být až v důchodu. Ale i když mi nové kapitoly trvají dlouho, nikdy jsem nenapsala, že bych ji nikdy nedopsala, nebo že mi ji někdo může ukrást.
Nediv si, že útočím prudce. Ukradla jsi mi prvních pět kapitol mojí povídky a zapírala to. A ještě k tomu sis tam připsala nějaké věci a ještě k tomu jsi je neodřádkovala.

13 CarolinLily CarolinLily | 29. ledna 2015 v 20:47 | Reagovat

No to si nemyslím. Dost mi to připomíná pohádku, kterou jsem teď četla. Akorát tohle bylo celkem z obou stran. Ano to že by jsi ji chtěla dopsat ale že nemáš čas jsi napsala na svůj blog. To nepopřeš sama jsem to četla. Možná by to napravit šlo.  Mír je rozumná věc a to vím z vlastní zkušenosti. Z nenáviděné osoby, nepřítele kamarád. Co myslíš tím odřádkováním?  Napíšu sem tohle:
Je příliš snadné ztratit s někým trpělivost a jednat nehezky. Moudrý člověk ví, že nejúčinnější způsob, jak probudit v druhých to nejlepší, co v nich je , je sám ukázat laskavost a soucit.
Mezi námi to je trochu komplikované, ale tohle mě to připomíná. Je to z jedné knížky.
Myslím že ještě není všechno ztraceno.
Naděje umírá poslední.
CarolinLily

14 CarolinLily CarolinLily | 29. ledna 2015 v 21:20 | Reagovat

Každá válka končí jednáním. Proč nevyjednávat dřív než začne?

15 NikaV NikaV | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 23:05 | Reagovat

Víš, že tohle je realita a ne pohádka? A nikdy jsem nenapsala, že Kate nebudu psát dál. Odřádkováním myslím tu přímou řeč na novém řádku, jak jsme se o tom dohadovali výše.
A je pěkné, jak se oháníš mírem a moudrostí, ale to je k ničemu. Já nemám zapotřebí se s tebou nějak domlouvat, stačí tě nahlásit a je to. Ty máš pouze čas se připravit na to, co pak nastane (smazání této povídky na tomto blogu, smazání celého blogu - nevím, co z toho, jak takové případy pak admini řeší). A nejsi pro mě nenáviděná osoba, nepřítel a stejně tak nikdy nebudeš mojí kamarádkou, ne při tvém chování. Vlastně jsi mi spíš úplně ukradená, na tuhle patálii si akorát za pár let někdy vzpomenu a ušklíbnu se nad tím. Ta tvoje moudrost je zajímavá, ale tohle se hodí jen ve filmech a pohádkách. Ve skutečnosti to tak nechodí. Já nejsem moudrá, nežiji v pohádce ani ve filmu (škoda, měla bych se líp), takže ani nemám zapotřebí dělat nějaké ústupky, pokud nepřijdeš s nějakým rozumným řešení. Pochybuji, že nějaké najdeš.

16 CarolinLily CarolinLily | Web | 31. ledna 2015 v 12:12 | Reagovat

asi si hodně věříš že žádné řešení nenajdu. A asi jsi to nepochopila, jak jsi měla. No co nedorozumění se stávají. A neoháním se tím. Vím že to je realita, ale ty ses asi ještě nevrátila na zem. Ve filmu by se měl líp každý. Nemyslím to tak, chci to jen vysvětlit, ale ty to nebereš. Kdybys věděla něco o mém  životě, třeba bys to pochopila, proč to dělám a co dělám. Začala jsi prudce, tak jsem se jen bránila. Život mi už ukázal, že když budu na prudké chování odpovídat mírně, tak to bud ještě horší...
Mysli jak chceš.
CarolinLily

17 JaF JaF | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 16:21 | Reagovat

I kdyby jsi byla Avatar, KRÁST SE NEMÁ a reakce Niky byla přiměřená vůči tomu, co se stalo. Pokud jsi tak malá a naivní, že věříš, že ti dá povídku na fanfiction na fanfiction, tak to je na mě moc. Tohle totiž ff na ff není, tohle je sprostá krádež se změnou jmen a přidání si pár slov. Autorské právo, "bebjby". :* Dále tu máme ignorování zajetého canonu... nemám slov. Pak tu bylo zamlouvání, hádání se a urážení - jejda, nepodíváme se do zákoníku? A pokud řekneš, že já tu nemám co dělat, mám. Já na tuhle krádež přišla, já jsem na ní upozornila, protože kdybych tohle udělala já, styděla bych se až do morku kostí. Tímto obě dvě - Nika tak já - požadujeme smazání povídky a omluvu. Kdybych chtěla mohu ti udělat hodně zle i přes internet, takže to za těchto "mírových" podmínek nechme. Hezký den, JaF

18 CarolinLily CarolinLily | Web | 31. ledna 2015 v 16:55 | Reagovat

[17]: Takže ty se ale taky nechováš zrovna nejlíp. Vyhrožuješ, takže nás raději neumravňuj. Myslím, že tohle je
POUZE mezi mnou a NikaV, takže klid. Takže to samé jako jsem psala NikaV. Nevíš důvod proč to tak je a ano to že nemá čas na povídku tam skutečně napsala. Jestli mi nevěříš, no je to tvůj názor. A to tvoje ,,Můžu ti udělat hodně zle i přes internet." si nech je to vyhrožování. A navíc hacking je proti zákonu. Takže s tím zákoníkem klid.
CarolinLily

19 NikaV NikaV | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 21:11 | Reagovat

[16]:
[17]:
[18]:
Ano, věřím, protože kdyby jsi nějaká našla, tak už bys ho napsala. Momentálně tu jsou jenom tři možnosti toho, co se bude dít dál. Zaprvé já se na tohle vykašlu a nechám to být -> to se nestane. Zadruhé ty stáhneš sama povídku a napíšeš omluvu. Zatřetí bude se to řešit přes adminy blogu. A je mi úplně jedno, jaký je tvůj život, jaký máš problémy. Každý máme nějaký, já sem taky nepletu ty moje. A Špaketa (neboli JaF) se do téhle záležitosti může klidně plést, protože technicky ji začala ona, když mě upozornila na tuto stránku. A btw. kdo tady mluvil o hackingu?

20 CarolinLily CarolinLily | 31. ledna 2015 v 22:12 | Reagovat

Možnosti jsou spíš 4 ale to je jedno. První je mi jasné že nezvolíš. I kdyby s to první řešení upravilo, tak ty ho volit nebudeš. druhé je celkem rozumné a třetí nee.
Nikdo jen řekla že mi může hodně věcí províst i přes internet, tak tak. To s JaF jsem nevěděla, no zajímavé. To asi bud ještě zajímavé. Fajn ale, ty tebou řečené problémy - to asi nikdy nepochopíš. A už nevim.
CarolinLily

21 NikaV NikaV | E-mail | Web | 1. února 2015 v 19:05 | Reagovat

[20]: To čtvrté je podle tebe jaké?

22 CarolinLIly CarolinLIly | 2. února 2015 v 10:55 | Reagovat

Takže, teď potvrdím své pravdivé tvrzení: http://story-by-nikav.blog.cz/1404/konec-blogu
Aspoň čti co píšeš na svůj blog!
Díky CarolinLily

23 NikaV NikaV | E-mail | Web | 2. února 2015 v 13:09 | Reagovat

A než se tím začneš ohánět, nechceš si raději pořádně přečíst, co jsem napsala? Třeba ten datum 1. dubna anebo potom ten edit, který tam byl dopsán další den, jakmile už nebyl apríl?

24 CarolinLily CarolinLily | 2. února 2015 v 17:58 | Reagovat

Ehm ehm... Nebyl tam dopsán další den, protože jsem to četla asi tak měsíc poté. A byl to nejnovější článek.
CarolinLily ;-)

25 NikaV NikaV | E-mail | Web | 2. února 2015 v 20:44 | Reagovat

[24]: V tom případě blbě čteš. Ten edit tam byl hned další den.

26 JaF JaF | Web | 4. února 2015 v 20:03 | Reagovat

Smažeš už ty ukradené věci, nebo to mám hrnout k vedení?

27 CarolinLIly CarolinLIly | 4. února 2015 v 20:38 | Reagovat

Můžu něco říct?
Můžu to napsat pak dál úplně jinak, ne? co myslíš?
carolinLily

28 Kit Kit | E-mail | Web | 4. února 2015 v 21:29 | Reagovat

[25]:
[26]:
[27]:
Takže lidi, prosím klid. Moje sestřenice to dělá vždycky. Jen to spíš nikdy nepíše. Jednodušeji zdrhá od kruté reality. Která pro ní není zrovna příjemná. Když vám slíbí, že z toho nějak vytvoří vlastní příběh. Prostě něco jiného, nebo tak. (jsou i jiné možnosti) A jiné cesty. Lepší cesty, které nevedou hádkami a výhružkami, ale mírem, moudrostí a logikou. Asi si NikaV a JaF říkají, co já tady do toho kecám. Ale já do toho co kecat mám, je to moje sestřenice, u které je normální zdrhat do svého vymyšleného světa.
Tak čau Kit

29 Kit Kit | E-mail | Web | 4. února 2015 v 21:30 | Reagovat

PS: ještě něco, jestli někdo chce betareading tak ho dělám, času mám celkem dost.
Kit

30 NikaV NikaV | E-mail | Web | 5. února 2015 v 10:36 | Reagovat

[27]: Můžeš pokračovat v té druhé verzi Holly.

[28]: Nikdo ji nebrání v tom, aby psala vlastní příběh. Jenom musí smazat to ukradené.

31 Kit Kit | E-mail | Web | 5. února 2015 v 10:40 | Reagovat

no, může to změnit... bylo by divné aby vše začínalo 6. kapitolou, ne?
Já mezi tebou (NikaV) a mnou navrhuju příměří a třeba i spolupráci. Se sestřenkou si to nějak vysvětlete.
Kit

[30]:

32 NikaV NikaV | E-mail | Web | 5. února 2015 v 17:17 | Reagovat

[31]: My se někdy hádaly, že navrhuješ příměří? (Pokud nebudu počítat ten komentář u mě na blogu, který si asi napsala ty)

33 Kit Kit | E-mail | Web | 5. února 2015 v 21:25 | Reagovat

ne nehádaly (jen  pro jistotu, že se to nestane :-) .) Tento komentář psala má sestra, ano je někdy velmi otravná a i mě štve. Jsme dvojčata a nijak moc si nejsme podobné - povahově, vzhledově asi ano ale ne moc. Omlouvám se ti za ní. Jinak na fotkách ti to moc sluší.
Kit
PS: má přezdívka je Kit ne Kitpe

34 Kit Kit | E-mail | Web | 12. února 2015 v 9:54 | Reagovat

Ano lidi?

[32]:

35 JaF JaF | Web | 19. února 2015 v 21:15 | Reagovat

Prostě to smažte, konec, tečka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama